Birma patří do skupiny polodlouhosrstých koček a mezi středně velké plemeno. Této kočce se přezdívá „Posvátná kočka z Barmy, ale jak už jsem zmiňovala, nezaměňujeme ji s Barmskou kočkou, která je samostatným, zcela odlišným plemenem.
Birma je velice inteligentní, chytrá kočka, je citlivá, vnímavá, učenlivá, přizpůsobivá, velmi společenská (ale ne vtíravá) a její povaha postrádá agresivitu vůči jiným kočkám, psům i lidem, což je opravdu výhoda tohoto plemene pro spolužití s dětmi nebo handicapovanými lidmi, protože při hře toto plemeno nevystrkuje drápky. K člověku si vytváří pevné pouto a špatně snáší samotu. Oproti jiným aktivnějším plemenům je mírnější povahy, ale dokáže být velmi hravá. Náklonnost dává najevo vrněním, předením a láskyplném mazlením a rozmluvou s blízkou osobou. Hlučnější může být jen v období říje. Ačkoliv se jedná o kočku až nadmíru klidnou a majestátnou, nebývá ráda o samotě. Také dosti vnímá i výkyvy nálad blízké osoby i celkovou rodinnou atmosféru. Spřátelí se snadno s ostatními jedinci rodiny a to i se zvířaty jiného druhu (psi, papoušci, hlodavci…). Nejlépe ji bude žít ve společnosti alespoň s další kočičkou. Nevadí jí život v uzavřeném bytě, ale je určitě ráda za teplého počasí buď za možnost pobývat v pergole nebo na balkóně, chráněné sítí, aby nemohla utéci mimo domov. Birma je pouze domácí kočka, ne venkovní!
Popis: Birma je tedy středně velké plemeno s odznaky. Dospívá zhruba ve věku 18ti měsíců a plné dospělosti může dosáhnout klidně i až ve čtyřech letech. Kočky mají v průměru asi 3,5 kg a kocouři kolem 5 kg. Ale najdou se i samci, kteří mají kolem 8 kg. Tělo je pevné, spíše mohutnější. lehce protažené, taktéž kostra je mohutnější.
HLAVA: působí mohutně, nesmí být ani příliš kulatá, ani trojúhelníková (špičatá), výrazná s mírně zaobleným čelem, plnými tvářemi, výraznou bradou, která nesmí ustupovat. ČELO – mírně klenuté, zaoblené, nesmí být ploché a ustupovat dozadu. NOS – středně dlouhý, mírně vystouplý, beze stopu a měl by vystupovat zhruba stejně jako klenutí čela. Čumáček je zbarvený podle toho, zda se jedná o Birmu plné barvy odznaků (černý) nebo s kresbou (růžový). UŠI – středně velké, na špičkách zakulacené, posazené středně daleko od sebe, mírně na straně – ne příliš po okraji ani ne u sebe. U koťátek jsou uši výraznější a větší. OČI – výrazně sytě modré, říká se jim také safírové. Nesmí být příliš kulaté, tedy spíše oválné a umístěné těsně vedle nosu. I barva se mění v průběhu dospívání. Končetiny – má pevné, kratší s kulatými tlapkami. Na všech čtyrech nožkách má bílou srst, říkáme tomu ponožky. OCAS – i když působí mohutným dojmem, je středně dlouhý. SRST – je polodlouhá až dlouhá. hedvábná jen s malou podsadou, která neplstnatí a není tedy ani příliš náročná na údržbu jako u jiných plemen a myslím, že i většina birem má kartáčování rády, alespoň naše kočky kartáčování milují 🙂 Stejně tak i na rozdíl od některých jiných dlouhosrstých plemen birma tolik nelíná (nepelichá) a přesto má velmi krásnou a hedvábně chundelatou srst, která je nejdelší na zádech, na bocích a na ocase.